Nevím, jestli to sem až tak patří, ale nedávno jsem náhodou shlédla diskusi, jednalo se o nejmenovaný duchovní pořad.
Přítomní faráři se vyjadřovali na téma okutismu a sice ve smyslu, že různé výklady, věštby a seance fungují, právě proto že jsou nebezpečné, neměly by se praktikovat. Nebezpečí by podle nich mělo spočívat v "temných silách", které se tímto mohou aktivovat.
Vlastně až tehdy mi došlo, že křesťanství odmítá okutismus, věštce, léčitele apod.
Osobně mám respekt před spirituistickými seancemi, ale ačkoliv jsem křtěná, mám vůči takovému podání víry výhrady. Z vyprávění mých známých vím, že jim pomohly návštěvy u léčitele (např. v příp. bolestí zad, hlavy), tam, kde jiná terapie nepomáhala a to okamžitě a definitivně. Stejně tak si říkám, proč např. díky tarotu nenahlédnout pod povrch věcí, má-li to člověku pomoci pochopit a najít nejlepší směr?

To je zaujímavé, prispejem svojou troškou do mlynčeka. Z rozprávania mojej mamy viem o Francke, jednej starenke z maminej rodnej dediny. Bola to pobožná, veriaca žena a vedma - liečiteľka. Ja som ju videla iba raz ako malá, pamatám si ju starenku s pekným, láskavým, bezzubým úsmevom, v čiernych šatách vdovy a ešte nosila vdovský čepiec. Francka dokázala odpomocť od urieknutia, keď sa nedarilo, keď mal niekto "porobené". Bola výborná bylinkárka, robievala škapuliare na ochranu, vždy z predmetov posvatených v kostole. Kartárka ale nebola. Moja mama bola svedkom jedného prípadu, kedy Francka pomohla odviesť dušu zomrelého, ktorý nechcel opustiť svoj dom. Nikto ani farár (ten má ešte na Slovensku nejaký kredit) :-)) si nedovolil o nej povedať pol krivého slova - toto nesmieš. Podotýkam, že farár bol až druhou inštanciou na ktorú sa ľudia obrátili:-))Francka dokázala krásne skĺbiť oficiálnu vieru - kresťanstvo s vierou v zem, a v to, o čom ostatní dokázali hovoriť iba šepotom.

Ešte by som doplnila, že som katolíčka a je mi jasné, že všetkých kartárov, ezoterikov a média oficiálna cirkev zavrhuje ako bohorúhačov, pretože iba Boh pozná budúcnosť a nikto by sa mu nemal motať do kšeftu. Proti tomu ja teda osobne nič nemám, ja by som takisto nebola nadšená, keby mi civel niekto cez rameno a kecal mi do toho, čo mám alebo čo nemám robiť. Akurát, že Najvyšší za mňa nerozhodne, či napr.mám alebo nemám zmeniť zamestnanie, či mám zostať s týmto chlapom, či sa mám vydať touto alebo onou cestou. To je na mne.A ak potrebujem radu tak ju proste hľadám v kartách, s tým, že Pán má svojej roboty dosť a ja si raz darmo musím pomocť sama. :-)))) Ak s tým má oficiálna cirkev problém, tak je jej, ja už si to pred sebou obhájim a nemám pocit, že by som robila niečo proti svojej viere.

Zuzko, ne že by to nebylo zajímavé téma, ale na poradnu sem je to opravdu dost těžké.

Osobně si myslím, že Tvůj postoj je vcelku zdravý.

Abych pravdu řekla, tak když poslední dobou pozoruju rozmach a "kvalitu" a projevy kartářství (a dalších esoterických oborů) v Čechách (nevím jak na Slovensku), tak si začínám klást otázku, jestli ta církev nemá v něčem pravdu, když se snažila "věštění" zakazovat....

Znám člověka, velmi pohodového a veselého - vyloženě akumulátor pozitivní životní energie a síly a opora pro druhé - který si jednou ode mě chtěl nechat vyložit karty, ale nedošlo na to, protože on nepřišel na nic, nač by se mohl zeptat. Jak říkal, tak buď ví, jak věci dopadnou - resp. si o tom něco myslí a kdyby vyšlo něco jiného stejně by víc věřil svému pocitu - no anebo to vědět nepotřebuje, protože to není nijak důležité, nějak to dopadne.
On kartáře ani žádné věštby prostě nepotřebuje, život bere a přijímá se vším všudy jak je, nebojí se potíží ani trápení, nehroutí se pod starostmi, raduje se ze života.
Podle mě to je ideální životní stav.
No a je možné, že církev by řekla, že přijímá Boží vůli.
Mnoho lidí, za přijetím Boží vůle ale předpokládá, že člověk půjde životem jak ovce, všechno si nechá líbit a nebude mít žádnou osobní iniciativu. To je ale podle mě mylné pochopení. Ten zmiňovaný člověk žije rozhodně lépe, spokojeněji a možná i užitečněji, než dost lidí, které znám, co si nechávají "pomáhat" kartami, ale jejich život je i tak spíš zmatek (nebo dokonce zmetek).

A tak se poslední dobou docela zamýšlím nad tím, jestli ono to nahlížení do budoucnosti nebo pod povrch člověka, nám vlastně nebrání v tom, abychom dokázali přijímat život jaký je, nebáli se ho a správně jsme naslouchali své vlastní interní intuici....???

Spim: zlatá slova, je to tak. Osobně beru karty jako pomůcku pro zorientování se. Samozřejmě dostat se do té vyladěnosti a splývání, jak popisuješ, to vyžaduje už celkem pokročilý a moudrý náhled na život, který přichází i s věkem.

Proto mám ráda výklady, kdy se člověk zajímá o sebe, chce se dozvědět, kde chybuje, na co se zaměřit, jak na sobě trochu máknout. Než ty, které já nazývám Má mě rád/nemá mě rád. K určitému životnímu období však takové tápání patří, ale nic se nesmí přehánět.

Já sama se jsem poměrně výrazně věřící člověk. Zároveň se kolem karet také motám a nejde mi to proti sobě. Ale je pravda, že na budoucnost nevykládám.
Mám pocit, že pak už opravdu sahám někam, kam nemám, ovlivním člověka výrazně i jeho před tím než znal "budoucnost" svobodnou vůli.
Myslím, že duchovní a kněží věděli, že je vcelku okultunismus nebezpečná zbraň při nesprávném uchopení a nechají se s ním v rukou nepovolaných dělat nebezpečné věci, tak to principielně zakázali.
Myslím, že smysl bytí je v tom přijímat vše tak jak přijde a zbytečně si nedělat hlavu co bude či nebude. Snad je v tom právě ta pradůvěra k Bohu.
Zároveň myslím, že nikdo z nás na zemi, tedy ani kněží ani kartáři nemají patent na "pravdu", která je mnohdy dost relativní. Můžeme jen občas vyciťovat určitý odlesk něčeho.
Nešvar současné doby, kdy mojí kamarádce profesionální kartářce drnčí telefony, aby se klient ujistil, zda použít toaletní papír růžový či modrý mě lehce zneklidňuje.
Pak bych se těm kněžím zas tak nedivila

Souhlas, podle mě jsou výklady nebezpečné právě pro ty, kteří se jimi nechají ovlivnit, vést, nechají vše vejít do podvědomí, aniž by si uvědomili, že dost věcí ve svém životě dokážou ovlivnit sami, ať už svým uvažováním, chováním. Pak mohou být karty v rukou člověka i nebezpečným nástrojem manipulace. Je všeobecně známo, že optimisté to mají v životě tak nějak jednodušší a taky je fakt, že čím víc se člověk plácá v problémech, čím víc své patálie rozpitvává, tím se vše jen zhoršuje.
Upřímně mě ale zarazilo, s jakou vervou se uvedení kněží opírali do okultismu, tak nějak bych očekávala větší pochopení, osvětu ze strany duchovně založených lidí. A nešlo jen o výklady nebo věštby jako takové, pořád si myslím, že člověk z velké části sám sobě dovede utvářet, formovat svou budoucnost, onen přístup, že máme přijímat pouze to, co je nám naservírováno a zhůry dáno je trochu v rozporu s tím. Stejně tak jako rčení, že "ty po mě kamenem, já po tobě chlebem", říká se to tak nějak, pokud se nemýlím. Prostě je to o tom, že do jednání s některými lidmi můžete investovat fůru trpělivosti a pozitivní energie, nakonec stejně pochopíte, že slušnost považují za vaši slabost. Ale to jsem zase trochu odbočila.

Co myslíš tím: "s jakou vervou se uvedení kněží opírali do okultismu"
???
To myslíš čarodějnické procesy nebo máš na mysli něco jiného?
Já jsem v životě žádného kněze neslyšela se opírat do okultismu, podle mě se do něj opírá hlavně exaktní věda.
Jestli máš na mysli ty čarodějnice, tak to bych sem netahala, už je opravdu jiná doba a i církev je už někde jinde, navíc mi to přijde značně zjednodušující. Tam šlo o zvráceně přehnanou snahu ochránit víru a společnost před černou magií.

Je nutno si uvědomit, že okultismus a magie souvisí a jsou i teorie, že neexistuje černá a bílá magie, že je jen jedna. To je sporné. Nikdo s jistotou neví jak to je. Ale stačí se podívat na lidi, kteří se okultismu věnují nebo ho nějak šíří. Opravdu jde ve většině případů o lidi moudré, vyrovnané, s duchovním vyzařováním, jejichž život je příkladný, že by člověk chtěl mít také takový?
Já si to nemyslím. Takže ono možná na podezření, že jakékoliv hrátky s magií (což je i kartomancie) jsou nebezpečné, něco pravdy je.
Takže je otázka, čeho pochopení měli ti kněží mít. Možná chápali hlavně to, že magie je "zbraň", která lidem do ruky nepatří, protože málokdo je dost osvícený na to, aby s ní dovedl zacházet.

Absolutně vylučovali jakékoliv "služby", kdy se tazatel ptá a vykladač, ať už prostřednictvím kyvadla, karet nebo čehokoli jiného dostává odpověď. To by se podle jejich podání víry nemělo vůbec dít, zkrátka takové postupy evidentně vůbec nepřipouštějí. Nevšimla jsem si, že by byly zmíněny výhrady, např. že tehdy a tehdy, za předpokladu zachování určité etiky, pravidel, je to možné provádět. Z jejich úhlu pohledu je to prostě nepřípustné, špatné, zlé.
Vím, že moderátor oponoval i tím, že např. tarot má kořeny v dávné historii, ale oni evidentně neuznávají. Takže mě zajímalo, jestli jde o individuální postoj těchto dvou kněží, anebo je to takto obecně s křesťanstvím, něco mi říká, že obecně se ta fobie k okultismu v náboženství vyskytovala.
Jen bych v dnešní době očekávala názorový pokrok tímto směrem.

Aha, ty myslíš ty kněží v té debatě z prvního příspěvku, na tu už jsem pozapomněla...
Já názorový pokrok nečekám - protože tím by popřeli sami sebe.
A odmítání okultismu se vůbec nedivím. Bohužel stále ještě jsme bytosti dost nespolehlivé a kdykoliv dáš člověku do ruky nástroj, který lze zneužít, zneužije ho.
Myslím si, že lidí, kteří už dnes jsou závislí na nějakých blábolech samozvaných rádoby "věštců" a vyházejí za to tisíce a je jim to k ničemu, je dnes víc než dost, možná přijde doba, kdy se o tom začne mluvit jako o gamblerství.

Abych byla upřímná, tak na odmítám okultismu mě nejvíc vadí to, že většinou když to slyším někoho odmítat, většinou je patrné, že o to ví houbeles, vychází z nějakých předpokladů, báchorek a domněnek - mnohdy přitažených za vlasy. Konkrétně teď mluvím o námitkách proti astrologii, ale sem tam i kartářství a nejednou jsem slyšela těžké bláboly i o regresní terapii. To mě někdy lehce vytočí.
Bavit se o tom, jestli je jablko sladké nebo kyselé s někým, kdo ho viděl jen na obrázku a v životě ho neochutnal, to je prostě zbytečné - ovšem dotyčný má často pocit, že o "jablku" ví natolik všechno, že už ho ochutnávat ani nemusí.
Prostě nesouhlas, odmítnutí nebo jakékoliv námitky, stojící na nějakém poznání, zkušenosti a případně i filozofickonáboženském přesvědčení beru - i kdyby by to bylo sebevíc negativní. Ale vadí mi odmítání neinformavané - to jsou pro mě prostě bláboly, ať už je sebevědomě šíří docent věd nebo arcibiskup.